Rubriky
Historie

16. století

Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, konkrétních informací o Brušperku v období 14. a 15. století všeobecně moc nemáme, to co víme se však týká převážně brušperské rychty (plnila úlohu dnešní radnice), jejíž dědičná držba se často stávala předmětem sporů (první dědičný rychtář byl v letech 1353 – 1383 jistý Mikuláš). V některých obdobích si dokonce právo na rychtu nárokovalo i více lidí najednou, například v letech 1406 – 1408 jich bylo dohromady 5. Celý spor pak vyvrcholil až u biskupského soudu, který roku 1417 odložil spor na neurčito. I tak se ale později jediným rychtářem nakonec stal jeden z účastníků zmiňovaného sporu – Mikuláš z Trnávky, jehož následovníci pak drželi rychtu až do konce 15.století.

Až po návratu Brušperka biskupům nastalo oživení a éra pomalého rozkvětu, která provázela v podstatě celé 16. století. Biskupové měli velký zájem o rozvoj zemědělství, řemesel a hlavně obchodu na svých panstvích, protože jim z těchto aktivit logicky plynuly bohaté daně a příjmy, které potřebovali k pokrývání svých vysokých nákladů, tak jak bylo u vrchnosti v této době obvyklé. Tímto v podstatě byli závislí na hospodářském rozvoji svých panství, která tak museli podporovat. Aby byl potřebný rozvoj zajištěn, uchylovali se biskupové k udělování privilegií a různých výhod svým poddaným. Většinu důležitých informací o Brušperku v 16.století máme z tzv. urbáře (spis povinností poddaných vůči vrchnosti) hukvaldského panství z roku 1581. Dalším zdrojem jsou nám poté již výše zmíněná privilegia

Privilegia a rozvoj města

Základním bodem rozvoje celé oblasti Brušperska byly trhy a díky nim tedy i posílení směny zboží. Proto roku 1545 udělil biskup Jan Dubravius Brušperku právo pravidelného týdenního trhu v každé úterý a právo 1. výročního trhu na svátek Sv. Kateřiny (25.11.). Na to pak navázal roku 1555 biskup Marek Khuen právem 2. výročního trhu v úterý před svátkem Sv. Víta (15.6.) a roku 1568 biskup Vilém Prusinovský právem 3. výročního trhu na svátek Sv. Matouše (21.9.). Toto by ale samo o sobě k rozvoji nestačilo, proto biskupové město podporovali i jinak. Biskup Marek kromě trhu například obdaroval Brušperk i rybníčkem, pastviskem a lesem, kdy například rybnikářství bylo pro město zdrojem financí až do 17. – 18. století. Biskup Vilém zase město v roce 1567 podpořil důležitým právem vařit a čepovat pivo, což pak roku 1580 biskup Stanislav Pavlovský doplnil povolením dodávat Brušperské pivo i do Staříče a Fryčovic.

V Brušperku se v tomto období uplatnili řemeslníci, dodávající zboží pro místní trh: mlynáři, řezníci, pekaři, ševci, krejčí, tkalci a soukeníci. S rozvojem města a jeho hospodářství tak souvisela i podpora vytváření cechů. Jeden z nejstarších cechů, doložený i privilegiem biskupa Marka roku 1563, byl cech řezníků, dalším doloženým cechem pak byl roku 1567 cech krejčích. Jedním z nejdůležitějších řemesel pro Brušpersko bylo ovšem soukenictví, které se u nás začalo rozvíjet právě v období 16. století. Místní soukeníci měli tu výhodu, že zdroj vlny nebyl daleko. Na Hukvaldském panství se chovalo spoustu ovcí, nejbližší na rychaltickém dvoře. Soukeníci pak z něj vyráběli sukno, které se používalo převážně na ošacení místního obyvatelstva.

Pořádání 3 výročních trhů, várečné právo a další hospodářské změny v 16. století se staly základním kamenem blahobytu a dalšího rozvoje Brušperka, kterému se v průběhu století díky podpoře biskupů dařilo a postupně opět rostl jeho význam a počet jeho obyvatel.

Náboženské nepokoje

Roku 1517 přibil Martin Luther na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí, které kritizovaly poměry v církvi a prodej odpustků. Začalo období tzv. reformace. Lutherovy myšlenky, které přímo navazovaly na předchozí reformátory, jako byl například Jan Viklef, nebo Jan Hus, se poté začaly jako lavina šířit po celé Evropě – vznikl protestantismus, který otřásl tehdejší společností a dominancí katolické církve. Luterství se rychle dostalo i do Českých zemí s husitskou historií – v 16.st. tak například na Moravě představují protestanti až 3/4 obyvatelstva. Šíření protestantismu představovalo pro katolickou církev velký problém, situaci tak chtěli vyřešit Tridentským koncilem (zasedal 1545–1563), jež započal tzv. protireformaci.

Reformace se samozřejmě projevila i u nás v Brušperku, který se stal převážně protestantským městem. Již roku 1561, po smrti místního faráře Daniela, dal biskup Marek Khuen odvézt knihy z farářovy pozůstalosti na Hukvaldy. Tyto knihy (protestantské) totiž považoval za kacířské a nechtěl, aby se jejich obsah dál šířil mezi lidi – to nám říká, že zesnulý brušperský farář Daniel s protestantismem zcela jasně minimálně sympatizoval. Mezi lety 1562 – 1578 působil v Brušperku farář Tomáš, který byl nakonec z města vypuzen a nahrazen jiným. Od roku 1576 se totiž olomoučtí biskupové v duchu protireformace snažili protestantismus na svých panstvích vymýtit. Po vypuzení faráře Tomáše tak u nás musel již roku 1579 sloužit každou třetí neděli mši cizí příborský farář Obrázek 11 – Martin Luther 14 Michal, neboť biskup odmítl žádost brušperkých o jmenování nového faráře Matyáše Těrličky, ženatého kněze původem z protestantské Vratislavi. I přes toto odmítnutí ale v Brušperku působil protestantský farář Jan, kterého nakonec museli brušperští na základě biskupova nařízení roku 1580 odvézt do Kroměříže a vyměnit za jiného faráře.

Tlak na protestanty ze strany biskupů sílil a tak roku 1583 přichází do města katolický farář Urban. Ani katolický farář však v protestantském městě moc nezmohl. Napjaté situaci navíc ani nepomohl požadavek biskupa Stanislava II. Pavlovského, podle kterého mu musel dát Brušperk mimořádný finanční příspěvek (ten po další 4 roky vedl k dvojnásobným daním v místních vesnicích). Situace se nadále zhoršovala, zadlužený biskup totiž potřeboval stále více peněz, což postupně vedlo k většímu finančnímu a hospodářskému zatížení svých panství a poddaných. V rámci dalších protireformačních snah pak biskup Stanislav II. v květnu roku 1590 zakazuje přijímání podobojí, povolené od roku 1564 biskupem Markem. Ignorování tohoto nařízení pak vedlo v srpnu téhož roku k pozvání představených Brušperka, Ostravy, Místku a Příbora na Hukvaldy, kde je biskup nesmlouvavým způsobem přinutil dodržovat katolické náboženské předpisy, což mělo definitivně přivézt poddané zpět k církvi.

Sílící náboženský a posléze i hospodářský útlak ze strany biskupa Stanislava II. vedl nakonec někdy mezi lety 1598-1599 k otevřené vzpouře. Vzpoura byla potlačena a Brušperk potrestán. Vedením města byla roku 1600, novým biskupem Františkem z Ditrichštejna (na obr.), pověřena nová katolická a loajální městská rada. Město také za trest pozbylo některých ze svých práv (např. výčepní právo do Staříče a Fryčovic), navíc také muselo celých 18 let, až do roku 1618 robotovat na dvoře u Fryčovic.

Brušperk, který byl v 16.století protestantským městem, se vlivem protireformačního tlaku biskupů a vzpoury na konci století stal v průběhu 17.století převážně katolickým městem. Velkou měrou se o to nakonec zasloužil slavný kardinál František z Ditrichštejna (biskupem mezi 1599-1636, jeden z hlavních katolických předáků v zemi), Stavovské povstání a posléze také i Třicetiletá válka