Rubriky
Historie

18. století

Jak jsme viděli v předchozí kapitole, 17. století bylo pro město velmi špatné. Od konce století se tato situace začala zlepšovat a na počátku dalšího století jsme tak viděli, že se již město víceméně stabilizovalo. Toto 18. století je pro Brušperk, a města v českých zemích obecně, významné a znamenalo řadu důležitých změn. Pro naše město jako takové je zásadní hlavně rozvoj soukenictví, které se v této době stalo hlavním a dominantním výrobním odvětvím, a to se všemi klady, ale i zápory.

Některé události jsme v kontextu předchozího století zmínili ještě v minulé kapitole. Brušperk měl již od svého založení ve 13. století i hrdelní právo. S dalších zaznamenaných událostí počátku 18. století tak lze zmínit například popravu Jana Hully v roce 1710.

K této popravě přímo existuje záznam z apelačního soudu v Praze (de facto odvolací soud pro záležitosti městských soudů, zřízený v polovině 16. století) ke kterému se pro potvrzení odvolal brušperský soud. Dle tohoto záznamu se měl řečený Jan Hulla dopustit svatokrádeže (krádež ze svatostánku – kostel, kaple apod…), ke které se přiznal po svém zatčení a mučení na storoveském zámku. Apelační soud v této věci rozhodl o jeho popravě oběšením , po kterém pak měl být Hulla, i spolu s provazem, spálen a pohřben na místě své popravy. Ta následně proběhla ráno 7. dubna na brušperském popravčí dodneška jmenuje „Na šibenici“ a nachází se nad prostorem spodního konce ulice Dráhy, vedle brušperské přehrady levo).

Rozvoj města

18. století je v našem městě jednoznačně spojeno s velkým rozvojem soukenictví. Je třeba si uvědomit, že se jedná o dobu, kdy Rakousko vedlo téměř nepřetržitě války (Rakousko-turecké války, Válka o španělské dědictví, Válka o rakouské dědictví, Slezské války, Sedmiletá válka atd…). Tyto války byly, spolu s rozvojem mezinárodního obchodu a protoindustrializace, jedním z důvodů pro poptávka po suknu stále rostla a obor soukenictví se mohl vyvíjet. Sukno bylo velmi důležité pro armádu, neboť se využívalo jako hlavní materiál pro výrobu vojenských uniforem, po nichž byla v období válek a zvětšující se armády neustálá poptávka

Již v polovině 17. století se na soukenictví v Brušperku podílelo odhadem 30% obyvatel města. Vlivem rozvíjejícího se nákladnického systému (de facto zprostředkovávaný obchod) začalo město dodávat své výrobky do významných regionálních soukenických center, jako byl Fulnek či Nový Jičín, a jejich prostřednictvím pak i na nadnárodní trh. V roce 1712 je připomínána velká neúroda, kterou pak v roce 1715 následoval i mor, což vedlo ke stagnaci rozvíjejícího se městského hospodářství. Tato stagnace a krize byla ještě více umocněna poklesem poptávky po suknu ve 20. a 30. letech, která vedla k chudnutí místních řemeslníků. Ničemu nepomohly ani Slezské války ve 40. letech, které se po ztrátě bohatého Slezska a obchodních uzlů silně podepsaly na hospodářství celé země, Brušperku nevyjímaje. V této době však byla například roku 1736 na brušperském náměstí, na podnět tehdejšího faráře a jeho předchůdce, vztyčena socha sv. Jana Nepomuckého.

I přes stagnaci hospodářství se Brušperk stále zvětšoval. Například počet domů ve městě se za posledních sto let příliš nezměnil, zmizely však již de facto všechny pusté domy a počet obyvatel se od konce 17. do poloviny 18. století v podstatě zdvojnásobil na více než tisíc. Roku 1756 a 1757 jsou připomínány silné bouře, které město poničily. Brušperku se ale v druhé polovině 18. století začalo opět dařit a většinový podíl obyvatel pracujících v zemědělství se začal na úkor pracujících v řemeslech zmenšovat. V 50. a 60. letech zakoupili brušperští soukeníci vlastní barvírnu a valchu, čímž snížili vlastní výrobní náklady a stali se soběstačnějšími. Další valcha byl koupena v 70. leObrázek 20 – práce soukeníků na konci 17. století 23 tech, kdy také došlo k potvrzení artikul soukenického cechu. V tomto období musím zmínit ještě rok 1762, který je pro studium historie našeho města velmi negativní. Na podzim toho roku totiž došlo na Hukvaldech k pálení a ničení listinného materiálu zdejší vrchnostenské kanceláře, který se zde za dlouhou dobu nashromáždil. Můžeme se jen domnívat, kolik listin k Brušperku bylo nenávratně ztraceno.

V letech 1752 – 1754 přišel Brušperk o svou pravomoc hrdelního práva, kterou držel již od svého založení (viz Jan Hulla). Stalo se tak v souladu s osvícenskými reformami Marie Terezie, která odňala hrdelní právo většině soudů v naší zemi, čímž došlo k citelnému oslabení městského soudnictví jako takového. V rámci reformy klesl na Moravě počet soudů s hrdelním právem ze zhruba 200 na 20. Městské rady a soudy byly navíc z důvodu profesionalizace a lepšího dohledu státu doplněny o tzv. syndika, což byl úředník, který musel složit zkoušku z práva. Jako potvrzení ztráty hrdelního práva dokládá František Pinkava listinu z roku 1757, kdy se městský soud v Brušperku obrací na vrchnostenský soud na Hukvaldech, kterému měl být podřízený.

Oslabení soudní pravomoci města nikterak nezabránilo jeho hospodářskému rozvoji. V 70. letech došlo k potvrzení artikul soukenického cechu a na samotné soukenické výrobě se ke konci století různou měrou podílely až 2/3 obyvatelstva. Význam Brušperka se v rámci hukvaldského panství zvětšoval, a tak byla z důvodu další snahy o rozvoj města roku 1789, na jižním okraji města, založena osada Antonínov, která dostala svůj název podle tehdejšího majitele panství, 1. olomouckého arcibiskupa Antonína Colloredo-Waldsee. Roku 1792 byla městu císařem Františkem potvrzena jeho městská práva (Josef II. potvrdil městská práva i roku 1781) a roku 1793 pak zřízen i tzv. regulovaný magistrát, což je orgán městObrázek 21 – Antonínov ve 20. – 30. letech 19.století, (mapa stabilního katastru) 24 ské správy, ve kterém kromě purkmistra a konšelů zasedal i prozkoušený syndik (viz. výše). Brušperk se tak po zhruba 30 letech opět vymanil z pravomoci vrchnostenského soudu na Hukvaldech a se svými téměř 1700 obyvateli v průběhu 90. let překonal i Ostravu.