Rubriky
Historie

20. století

Období 19. století znamenalo pro Brušperk obrovské změny. Z významného centra soukenické výroby se město v průběhu industrializace a rozvoje okolních měst stalo jen provinčním městečkem. To ale nikterak nezabránilo jeho rozvoji ve společenské a kulturní oblasti. Snahy o opětovné zvýšení významu města, které byly viditelné po celé 19. století se přelily i do 20. století.

Brušperk do roku 1914

Z významných událostí počátku 20. století je nutno zmínit pokračování snah o vybudování železnice, která měla vytvořit levné spojení s okolními městy. První konkrétní kroky se udělaly v roce 1901, dále pak roku 1907 a nakonec i roku 1914, kdy byla připravovaná stavba ukončena vypuknutím 1. světové války. V roce 1904 vypukl ve městě velký požár, který zničil 25 budov a hned následující rok byla zavedena první soukromá telefonní linka. Roku 1906 se městu nepodařilo dohodnout zřízení autobusové linky do Ostravy, která mohla být pro rozvoj města velmi přínosná (nabídka na zřízení linky do Místku byla nelogicky odmítnuta v roce 1913). V roce 1908 se otevřela nová silnice spojující Brušperk s Krmelínem. Roku 1910 byl stržen poslední dřevený měšťanský dům a na jeho místě byla postavena budova dnešní lékárny U Matky Boží. V roce 1914 došlo poprvé k pojmenování brušperských ulic, to se však již po 50 letech míru pomalu schylovalo k válce.

Velká válka

Válka vypukla v létě roku 1914 a zasáhla celou zemi. Mobilizace a odvody, které následovaly v dalších letech, poslaly na frontu stovky brušperských mužů. Válka však silně doléhala i na ty, kteří zůstali doma. Vlivem blokád a protěžování potřeb armády došlo velmi brzy k zásobovacím potížím a nedostatku potravin, který vedl k zavedení lístkového přídělového systému. Situace se však nadále zhoršovala, ceny začali prudce vzrůstat a potravin ubývalo, což nejvíce dopadlo na nejchudší vrstvy. Město vysílalo své zástupce nakupovat potraviny do jiných měst, pomohlo to ale jen částečně. Situaci s potravinami nepřispíval ani pobyt asi 160 uprchlíků z polské Haliče. Kritickým se stal rok 1917, kdy se přídělový systém zpřísnil a růst cen se ještě zrychlil. Ve Vítkovicích došlo k silným protestům, při jejichž potlačování bylo armádou zastřeleno šest lidí. Nepokoje se v červenci z Ostravska rozšířily do Brušperka, kde byli z nedostatku obviňováni i Haličští. Nakonec došlo k vyrabování obchodů a útoku na starostův dům. V reakci na tyto události byly do města vyslány desítky německy mluvících vojáků a četníků, kteří měli obnovit pořádek.

Výsledkem protestů bylo odstoupení starosty a dalších funkcionářů. Po vzniklých problémech se neochotně jim čelit nakonec stal starostou dosavadní radní Karel Špaček. V březnu 1918 se vedení města vyslovilo pro samostatný stát a přijalo znění Tříkrálové deklarace. V květnu na náměstí proběhl velký tábor lidu (podle kroniky minimálně první v okrese), kde došlo k první veřejné proklamaci myšlenky republiky. K jejímu vyhlášení nakonec došlo s jednodenním zpožděním 29. října 1918, kdy byly na radnici a dalších domech vyvěšeny doposud zakázané červenobílé prapory a demonstrativně strhávány symboly monarchie, které měly být naházeny do Ondřejnice.

Legionáři

Československé legie byly jakousi ozbrojenou rukou zahraničního odboje v čele s Masarykem, Štefánikem a Benešem. Jejich úkolem bylo demonstrovat chuť po samostatnosti a ochotu ozbrojeného boje proti rakousko-uherské nadvládě. První dobrovolnické jednotky vznikaly již v roce 1914, ale vznik skutečných legií se podařilo vyjednat až v roce 1917, kdy byly postupně zařazeny do bojů. Do legií vstupovali nejenom krajané žijící v zahraničí, ale z většiny také zajatci a dezertéři, kteří již odmítali bojovat za Habsburky. Celkově měly Československé legie necelých 90 tis. příslušníků a jejich aktivita se nejvýrazněji projevila v Rusku, kde byl počet legionářů největší. Po vzniku ČSR byly legie, které se postupně vracely do nově vzniklé republiky, nasazeny do bojů o zabezpečení celého území státu (např. válka s Poláky o Těšínsko a dobytí Slovenska od Maďarů).

Podíváme-li se na Brušperk, v legiích dohromady sloužilo na 61 místních mužů (4 ve Francii, 26 v Rusku a 32 v Itálii), což je po Frýdku a Místku zdaleka nejvíce z celého okresu a vypovídá to i to vlasteneckých náladách, které zde byly. Konkrétněji nám o svých zážitcích z legií vypráví například Pavel Rusek, který se jako legionář v Rusku zúčastnil i sibiřské anabáze a domů se vrátil v roce 1920.

První republika

Období první republiky se v Brušperku neslo v duchu řady inovací. Hned po válce město nadále trpělo špatným spojením s okolními městy. Tato situace se nakonec částečně napravila roku 1922 s vytvořením první autobusové linky z Hukvald do Ostravy, která vedla přes Brušperk, a která byla v průběhu 20. let doplněna dalšími linkami. Ve stejném roce se zde narodil Josef Matěj, skladatel a pozounista. V roce 1920 došlo ke sjednocení Brušperka s Antonínovem, zároveň se také obnovily snahy o umístění okresního soudu, avšak stejně jako předtím, ani nyní nebylo žádostem vyhověno (zkoušeno i roku 1938). V roce 1925 proběhl na náměstí sjezd Moravskoslezské župy Sokolů, kterého se zúčastnilo 5–7tis. lidí. V tomtéž roce také konečně došlo k elektrifikaci města.

V roce 1929 byla otevřena první benzínka a po dlouhých odkladech se konečně začalo s výstavbou dlouho požadované železnice, která měla Brušperk spojit s Ostravou. I přes nadějný začátek a příslib realizace desítek let starého snu, nakonec bohužel zasáhla Velká hospodářská krize a hned roku 1930 byla výstavba ukončena (trať končila v Hrabůvce).

Hospodářská krize dopadla na celou zemi tvrdě, zvyšovala se nezaměstnanost a chudoba obyvatel, kterým se muselo pomáhat a vyplácet dávky. Město již předtím dlouhodobě hospodařilo se ztrátovým rozpočtem, krize a výstavba prvního vodovodu roku 1933 však situaci zhoršila, na druhou stranu ale napomohla stavební činnosti. Probíhaly první regulace vodních toků, byla postavena kanalizace a například roku 1936 bylo vybudováno koupaliště.

Hned zkraje roku 1938 byla v Brušperku, naprosto nezvykle, spatřena polární záře. Období první republiky se už ale v souvislosti s politickou situací a nebezpečí ze strany Třetí říše chýlilo ke konci. V květnu proběhla částečná mobilizace vojska, v září už se na náměstí srocovali lidé v očekávání dalších událostí.

Druhá světová válka

Dne 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda. Kvůli zradě, které se na ČSR v rámci politiky appeasementu (de facto udržování míru za každou cenu) dopustila Francie a Velká Británie, jsme byli donuceni podstoupit pohraničí Třetí říši (poté následovaly další územní ztráty vůči Maďarsku a Polsku). Mnoho lidí, včetně demokraticky smýšlejících Sudetských Němců, utíkalo z obsazovaných území. Část těchto uprchlíků dorazilo i do Brušperka, kde se ze Sudet přistěhovalo na 56 Němců, kterým zde byla poskytnuta pomoc. Pro potřeby ubytování uprchlíků začaly být v roce 1939 v našem městě budovány první dva činžovní obecní domy (další dva následovaly roku 1941).

Jak všichni víme, obsazení Sudet Třetí říši nestačilo. Dne 14. března 1939 bylo obsazeno Ostravsko a hned následující den i zbytek republiky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava. Brušperk jako takový byl obsazen v brzkých ranních hodinách 15. března. Na náměstí tehdy auty přijelo 20 německých vojáků, v čele s městským zvěrolékařem Waltrem Schmidtem, který do Brušperku přišel spolu se zmiňovanými 56 uprchlíky minulý rok. Odzbrojili místního četníka, obecního strážníka a zadrželi starostu. Takto u nás začala okupace. Ještě do konce března byly na veřejných budovách vyvěšeny hákové kříže, české cedule nahrazeny českoněmeckými a všechny vyhlášky měly být od té doby psány dvoujazyčně.

Až do konce srpna bylo v Brušperku ubytováno 300 německých vojáků, kteří se poté přesunuli na pozice k připravovanému napadení Polska, kterým 1. září 1939 vypukla druhá světová válka.

V roce 1940 byl zaveden přídělový systém, zároveň došlo k zatčení prvního brušperského občana, další hned následovali. Odboj byl v Brušperku poměrně silný, o čemž mj. svědčí vysoké počty zatčených v průběhu celé války. Na udávání se u nás aktivně podíleli hlavně dva místní Němci a nacističtí funkcionáři – Otto Gela a Antonín Kanny (oba přišli s 56 uprchlíky roku 1938). V září 1941 byli na Ostravsku vysazeni parašutisté ze Sovětského svazu, mající za úkol provádět partyzánské operace, jedním z nich byl i brušperský občan Eduard Janošec, kte- 33 rý byl však nakonec dopaden a popraven. V září byl rovněž zatčen i starosta Karel Špaček, kterého drželi ve vězení až do listopadu. V souvislosti s utužováním okupační správy za Reinharda Heydricha bylo v dubnu 1942 rozpuštěno zastupitelstvo, správu města tak nadále vykonával určený vládní komisař. Aby toho nebylo málo, v tomtéž roce v Brušperku proběhla mohutná razie německé armády, která měla za cíl zlikvidovat místní odboj a partyzány. Úspěch Němci zaznamenali hned v létě následujícího roku, kdy byla v Trnávce zadržena skupina pěti partyzánů, mezi kterými byl i mladý Brušperák Bohumil Janáček. Všech pět zadržených bylo v září 1943 pro výstrahu pověšeno u železniční stanice v Lískovci, to tak, aby šli vidět z projíždějících vlaků.

Zatýkání v Brušperku nadále pokračovalo. Asi nejkrvavěji se v našem městě zapsalo velké zatýkání z ledna 1944, jejichž výsledkem byly hromadné popravy 13 brušperských občanů, které proběhly 10. a 19. října téhož roku ve Vratislavi.

V srpnu 1944 byl proveden mohutný nálet 400 amerických bombardérů na Ostravu. Bombardování si vyžádalo stovky obětí, mezi nimi byli i tři brušperští občané. Další nálety následovaly. Vzhledem k blízkosti bombardovaných oblastí šlo dunění výbuchů a záblesky slyšet a vidět až zde v Brušperku. V roce 1945 se již pomalu blížila fronta a i brušperští byli příslušníky SS povoláni k opevňovacím pracím.

V březnu začala Ostravsko-opavská operace, nekrvavější bitva války na našem území, která si vyžádala desítky tisíc obětí. Bombardování se zintenzivnilo a i nad Brušperkem se objevily vzdušné souboje. Na konci března už bylo možné ze Sv. Marka, kam chodily zástupy lidí, sledovat ohně a sloupy kouře, které značily probíhající boje na Opavsku. Ve dnech 29. a 30. března se Brušperk stal terčem dvou náletů, které zabily tři Němce a poškodily asi šest domů.

V květnu se boje posunuly až do Staré Vsi a k dosavadnímu vzdálenému dunění se tak přidala i blízká palba z osobních zbraní, Brušperk byl navíc zasažen několika dělostřeleckými granáty, takže většina lidí se v této době již schovávala ve sklepích a tam kde to šlo.

Dne 3. května si Němci na kostelní věži zřídili pozorovatelnu. Hned brzy ráno 4. května se ale nakonec před postupujícími Sověty z města stáhli a vyhodili do povětří most přes Ondřejnici (postavený teprve v roce 1939). Brušperští následně odzbrojili a zajali zbývající vojáky, kteří zde zůstali jako hlídky, a vyrazili do Staré Vsi přivést do města Sověty. Ti nakonec dorazili ještě ráno a město, kde byli jako osvoboditelé vřele přivítáni, konečně zabezpečili. Po osvobození Brušperka pak dočistili i oblast kolem. Celkově ve městě a okolí padlo 6 Němců a 20 Sovětů.

V Brušperku propukly oslavy, byly vyvěšeny prapory a ustaven první místní národní výbor, válka zde skončila. Celkově bylo během šesti let německé okupace zabito 50 občanů, další desítky byly uvězněny. Na uctění památky všech oběti byla na náměstí ještě v roce 1945 zorganizována mohutná tryzna.

Období let 1945-1998

Druhá světová válka skončila. Lidé byli šťastní, že válečné utrpení konečně skončilo a jen málokdo si v té euforii uvědomoval, že na dveře již klepe studená válka.

Košický vládní program (soupis reforem pro poválečnou ČSR), přijatý v dubnu 1945, a celkový příklon k Sovětskému svazu znamenal pro naši zemi řadu změn a posílení postavení KSČ, která mezi lidmi získala velkou popularitu.

To se projevilo i v Brušperku, kde KSČ roku 1946 zvítězila v prvních volbách do místního národního výboru (městský národní výbor u nás vytvořen nebyl, neboť v rámci správní reformy byl Brušperk zařazen do kategorie vesnic). Nejvýznamnější událostí roku 1946 byla rozhodně červnová návštěva prezidenta Edvarda Beneše, kterého na našem náměstí přivítalo asi 7 tis. lidí.

V tomtéž roce byl v Ostravě po zásluze popraven známý brušperský nacista a kolaborant Otto Gela, který měl na svědomí řadu svých spoluobčanů (celkově bylo souzeno 5 občanů Brušperka). V roce 1947 navštívil Brušperk Petr Bezruč, kterému se zde velmi líbilo. Reálně se také zvažovala výstavba velké dělnické kolonie pro 2 tis. lidí, kterou chtěly v prostoru vrchu Na šibenici vybudovat Vítkovice, a která měla se měla stát jakýmsi novým Brušperkem.

To už ale začaly pomalu promlouvat události února 1948 a nástupu komunistického režimu. Samotný únor byl v Brušperku přijat pozitivně, byl založen Akční výbor Národní fronty a začaly se postupně uplatňovat nové pořádky. Začalo docházet k prvnímu znárodňování (např. likérka Albína Hilla) a již v dubnu můžeme v kronice najít kritický zápis o politicky motivované perzekuci bývalých veřejných činitelů a vyřizování osobních účtů. V červnu se oslavuje zvolení Klementa Gottwalda prezidentem a Brušperk je vyzdoben řadou praporů a transparentů, na druhou stranu velmi smutně je přijata zpráva o smrti Edvarda Beneše v září téhož roku. Rok 1948 je pak bezpochyby zajímavý i snahou ministerstva vnitra o změnu německy znějícího názvu našeho města, díky intervencím místních k tomu však naštěstí nedošlo.

V 50. letech pokračuje znárodňování a začíná se uplatňovat zřízení JZD, které však zpočátku moc nefunguje a nesplňuje očeká- 36 vání. V roce 1950 se pomalu dokončuje dnešní budova ZŠ (dokončena 1951), stavěná podle funkcionalistického projektu brušperského rodáka Vladimíra Chamráda (architekt, politik) a Vladimíra Meduny. V nové budově je kromě ZŠ zřízena i Vysoká škola strojní (dnešní Fakulta strojní na VŠB), která je ale definitivně v roce 1955 přesunuta do Ostravy. O rok později, roku 1956, je ve městě zřetelné napětí, spojené s revolučními událostmi v Maďarsku, kvůli kterému lidé skupují potraviny a vybírají úspory. V tomtéž roce začalo fungovat zdravotní středisko a byla založena hudební škola (dnešní ZUŠ). Roku 1958 rozhodla rada místního národního výboru o přestěhování brušperského archivu do Ostravy, což se setkalo s velkou kritikou ze strany bývalého kronikáře Karla Špačka.

Velmi zajímavé je pro Brušperk období 60. let. Hned roku 1960 je město přičleněno k okresu Frýdek-Místek (od roku 1949 bylo součástí okresu Ostrava-venkov). Roku 1963 se buduje nová hasičská zbrojnice a je zahájena stavba prvního bytového domu na dnešní Družstevní ulici. Stavba druhého domu následuje hned roku 1964, kdy je zároveň Brušperku opět správně přiznán status města a ustaven městský národní výbor, o který se usilovalo bezmála 19 let. V letech 1966 a 68 zasáhnou město silné povodně. Roku 1968 byly přivítány pozitivní změny v rámci událostí Pražského jara, které i ve městě vedly k oslabení vlivu KSČ a posílení veřejné angažovanosti občanů. Srpnový příchod vojsk Varšavské smlouvy se setkal s protesty. Brušperkem projížděly armádní kolony, lidé se srocovali na náměstí, organizovali podpisové akce, byly odstraněny orientační tabule a na mnoha místech se objevily nápisy odsuzující okupaci. U 60. let je pak samozřejmě nutné zmínit i rok 1969, kdy byl otevřen Památník Vojtěcha Martínka a kdy proběhly významné oslavy 700. let výročí města, které se pod vedením Vojtěcha Nesita plánovaly již od roku 1966. Asi nejznámějším dokladem těchto oslav je do dneška velmi významná kniha Brušperk, město nikoli nejmenší. Zajímavostí je, že v době svého v dání se kniha u části občanů nesetkala se zcela vřelým přijetím, u některých se prý dokonce objevila i kritika.

Z konečného období 70. a 80. let he ba začátek důležité zmínit výstavbu tří protipovodňových hrází v roce 1970 (včetně brušperské přehrady), které se začaly stavět v reakci na silné povodně z let 1966 a 1968. Nakonec jeětě mohu zmínit zahájení výstavby dnešní budovy MŠ roku 1977 (otevřena 1981) a rekonstrukci Památníku Vojtěcha Martínka téhož roku.

Roku 1989 zasáhly zemi událostí Sametové revoluce. První demokratické komunlní volby roku vyhrálo Občanské fórum, KSČ skončilo na druhém místě.