Rubriky
Historie

20. století

Období 19. století znamenalo pro Brušperk obrovské změny. Z významného centra soukenické výroby se město v průběhu industrializace a rozvoje okolních měst stalo jen provinčním městečkem. To ale nikterak nezabránilo jeho rozvoji ve společenské a kulturní oblasti. Snahy o opětovné zvýšení významu města, které byly viditelné po celé 19. století se přelily i do 20. století.

Brušperk do roku 1914

Z významných událostí počátku 20. století je nutno zmínit pokračování snah o vybudování železnice, která měla vytvořit levné spojení s okolními městy. První konkrétní kroky se udělaly v roce 1901, dále pak roku 1907 a nakonec i roku 1914, kdy byla připravovaná stavba ukončena vypuknutím 1. světové války. V roce 1904 vypukl ve městě velký požár, který zničil 25 budov a hned následující rok byla zavedena první soukromá telefonní linka. Roku 1906 se městu nepodařilo dohodnout zřízení autobusové linky do Ostravy, která mohla být pro rozvoj města velmi přínosná (nabídka na zřízení linky do Místku byla nelogicky odmítnuta v roce 1913). V roce 1908 se otevřela nová silnice spojující Brušperk s Krmelínem. Roku 1910 byl stržen poslední dřevený měšťanský dům a na jeho místě byla postavena budova dnešní lékárny U Matky Boží. V roce 1914 došlo poprvé k pojmenování brušperských ulic, to se však již po 50 letech míru pomalu schylovalo k válce.

Velká válka

Válka vypukla v létě roku 1914 a zasáhla celou zemi. Mobilizace a odvody, které následovaly v dalších letech, poslaly na frontu stovky brušperských mužů. Válka však silně doléhala i na ty, kteří zůstali doma. Vlivem blokád a protěžování potřeb armády došlo velmi brzy k zásobovacím potížím a nedostatku potravin, který vedl k zavedení lístkového přídělového systému. Situace se však nadále zhoršovala, ceny začali prudce vzrůstat a potravin ubývalo, což nejvíce dopadlo na nejchudší vrstvy. Město vysílalo své zástupce nakupovat potraviny do jiných měst, pomohlo to ale jen částečně. Situaci s potravinami nepřispíval ani pobyt asi 160 uprchlíků z polské Haliče. Kritickým se stal rok 1917, kdy se přídělový systém zpřísnil a růst cen se ještě zrychlil. Ve Vítkovicích došlo k silným protestům, při jejichž potlačování bylo armádou zastřeleno šest lidí. Nepokoje se v červenci z Ostravska rozšířily do Brušperka, kde byli z nedostatku obviňováni i Haličští. Nakonec došlo k vyrabování obchodů a útoku na starostův dům. V reakci na tyto události byly do města vyslány desítky německy mluvících vojáků a četníků, kteří měli obnovit pořádek.

Výsledkem protestů bylo odstoupení starosty a dalších funkcionářů. Po vzniklých problémech se neochotně jim čelit nakonec stal starostou dosavadní radní Karel Špaček. V březnu 1918 se vedení města vyslovilo pro samostatný stát a přijalo znění Tříkrálové deklarace. V květnu na náměstí proběhl velký tábor lidu (podle kroniky minimálně první v okrese), kde došlo k první veřejné proklamaci myšlenky republiky. K jejímu vyhlášení nakonec došlo s jednodenním zpožděním 29. října 1918, kdy byly na radnici a dalších domech vyvěšeny doposud zakázané červenobílé prapory a demonstrativně strhávány symboly monarchie, které měly být naházeny do Ondřejnice.

Legionáři

Československé legie byly jakousi ozbrojenou rukou zahraničního odboje v čele s Masarykem, Štefánikem a Benešem. Jejich úkolem bylo demonstrovat chuť po samostatnosti a ochotu ozbrojeného boje proti rakousko-uherské nadvládě. První dobrovolnické jednotky vznikaly již v roce 1914, ale vznik skutečných legií se podařilo vyjednat až v roce 1917, kdy byly postupně zařazeny do bojů. Do legií vstupovali nejenom krajané žijící v zahraničí, ale z většiny také zajatci a dezertéři, kteří již odmítali bojovat za Habsburky. Celkově měly Československé legie necelých 90 tis. příslušníků a jejich aktivita se nejvýrazněji projevila v Rusku, kde byl počet legionářů největší. Po vzniku ČSR byly legie, které se postupně vracely do nově vzniklé republiky, nasazeny do bojů o zabezpečení celého území státu (např. válka s Poláky o Těšínsko a dobytí Slovenska od Maďarů).

Podíváme-li se na Brušperk, v legiích dohromady sloužilo na 61 místních mužů (4 ve Francii, 26 v Rusku a 32 v Itálii), což je po Frýdku a Místku zdaleka nejvíce z celého okresu a vypovídá to i to vlasteneckých náladách, které zde byly. Konkrétněji nám o svých zážitcích z legií vypráví například Pavel Rusek, který se jako legionář v Rusku zúčastnil i sibiřské anabáze a domů se vrátil v roce 1920.

První republika

Období první republiky se v Brušperku neslo v duchu řady inovací. Hned po válce město nadále trpělo špatným spojením s okolními městy. Tato situace se nakonec částečně napravila roku 1922 s vytvořením první autobusové linky z Hukvald do Ostravy, která vedla přes Brušperk, a která byla v průběhu 20. let doplněna dalšími linkami. Ve stejném roce se zde narodil Josef Matěj, skladatel a pozounista. V roce 1920 došlo ke sjednocení Brušperka s Antonínovem, zároveň se také obnovily snahy o umístění okresního soudu, avšak stejně jako předtím, ani nyní nebylo žádostem vyhověno (zkoušeno i roku 1938). V roce 1925 proběhl na náměstí sjezd Moravskoslezské župy Sokolů, kterého se zúčastnilo 5–7tis. lidí. V tomtéž roce také konečně došlo k elektrifikaci města.

V roce 1929 byla otevřena první benzínka a po dlouhých odkladech se konečně začalo s výstavbou dlouho požadované železnice, která měla Brušperk spojit s Ostravou. I přes nadějný začátek a příslib realizace desítek let starého snu, nakonec bohužel zasáhla Velká hospodářská krize a hned roku 1930 byla výstavba ukončena (trať končila v Hrabůvce).

Hospodářská krize dopadla na celou zemi tvrdě, zvyšovala se nezaměstnanost a chudoba obyvatel, kterým se muselo pomáhat a vyplácet dávky. Město již předtím dlouhodobě hospodařilo se ztrátovým rozpočtem, krize a výstavba prvního vodovodu roku 1933 však situaci zhoršila, na druhou stranu ale napomohla stavební činnosti. Probíhaly první regulace vodních toků, byla postavena kanalizace a například roku 1936 bylo vybudováno koupaliště.

Hned zkraje roku 1938 byla v Brušperku, naprosto nezvykle, spatřena polární záře. Období první republiky se už ale v souvislosti s politickou situací a nebezpečí ze strany Třetí říše chýlilo ke konci. V květnu proběhla částečná mobilizace vojska, v září už se na náměstí srocovali lidé v očekávání dalších událostí.

Druhá světová válka

Dne 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda. Kvůli zradě, které se na ČSR v rámci politiky appeasementu (de facto udržování míru za každou cenu) dopustila Francie a Velká Británie, jsme byli donuceni podstoupit pohraničí Třetí říši (poté následovaly další územní ztráty vůči Maďarsku a Polsku). Mnoho lidí, včetně demokraticky smýšlejících Sudetských Němců, utíkalo z obsazovaných území. Část těchto uprchlíků dorazilo i do Brušperka, kde se ze Sudet přistěhovalo na 56 Němců, kterým zde byla poskytnuta pomoc. Pro potřeby ubytování uprchlíků začaly být v roce 1939 v našem městě budovány první dva činžovní obecní domy (další dva následovaly roku 1941).

Jak všichni víme, obsazení Sudet Třetí říši nestačilo. Dne 14. března 1939 bylo obsazeno Ostravsko a hned následující den i zbytek republiky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava. Brušperk jako takový byl obsazen v brzkých ranních hodinách 15. března. Na náměstí tehdy auty přijelo 20 německých vojáků, v čele s městským zvěrolékařem Waltrem Schmidtem, který do Brušperku přišel spolu se zmiňovanými 56 uprchlíky minulý rok. Odzbrojili místního četníka, obecního strážníka a zadrželi starostu. Takto u nás začala okupace. Ještě do konce března byly na veřejných budovách vyvěšeny hákové kříže, české cedule nahrazeny českoněmeckými a všechny vyhlášky měly být od té doby psány dvoujazyčně.

Až do konce srpna bylo v Brušperku ubytováno 300 německých vojáků, kteří se poté přesunuli na pozice k připravovanému napadení Polska, kterým 1. září 1939 vypukla druhá světová válka.

V roce 1940 byl zaveden přídělový systém, zároveň došlo k zatčení prvního brušperského občana, další hned následovali. Odboj byl v Brušperku poměrně silný, o čemž mj. svědčí vysoké počty zatčených v průběhu celé války. Na udávání se u nás aktivně podíleli hlavně dva místní Němci a nacističtí funkcionáři – Otto Gela a Antonín Kanny (oba přišli s 56 uprchlíky roku 1938). V září 1941 byli na Ostravsku vysazeni parašutisté ze Sovětského svazu, mající za úkol provádět partyzánské operace, jedním z nich byl i brušperský občan Eduard Janošec, kte- 33 rý byl však nakonec dopaden a popraven. V září byl rovněž zatčen i starosta Karel Špaček, kterého drželi ve vězení až do listopadu. V souvislosti s utužováním okupační správy za Reinharda Heydricha bylo v dubnu 1942 rozpuštěno zastupitelstvo, správu města tak nadále vykonával určený vládní komisař. Aby toho nebylo málo, v tomtéž roce v Brušperku proběhla mohutná razie německé armády, která měla za cíl zlikvidovat místní odboj a partyzány. Úspěch Němci zaznamenali hned v létě následujícího roku, kdy byla v Trnávce zadržena skupina pěti partyzánů, mezi kterými byl i mladý Brušperák Bohumil Janáček. Všech pět zadržených bylo v září 1943 pro výstrahu pověšeno u železniční stanice v Lískovci, to tak, aby šli vidět z projíždějících vlaků.

Zatýkání v Brušperku nadále pokračovalo. Asi nejkrvavěji se v našem městě zapsalo velké zatýkání z ledna 1944, jejichž výsledkem byly hromadné popravy 13 brušperských občanů, které proběhly 10. a 19. října téhož roku ve Vratislavi.

V srpnu 1944 byl proveden mohutný nálet 400 amerických bombardérů na Ostravu. Bombardování si vyžádalo stovky obětí, mezi nimi byli i tři brušperští občané. Další nálety následovaly. Vzhledem k blízkosti bombardovaných oblastí šlo dunění výbuchů a záblesky slyšet a vidět až zde v Brušperku. V roce 1945 se již pomalu blížila fronta a i brušperští byli příslušníky SS povoláni k opevňovacím pracím.

V březnu začala Ostravsko-opavská operace, nekrvavější bitva války na našem území, která si vyžádala desítky tisíc obětí. Bombardování se zintenzivnilo a i nad Brušperkem se objevily vzdušné souboje. Na konci března už bylo možné ze Sv. Marka, kam chodily zástupy lidí, sledovat ohně a sloupy kouře, které značily probíhající boje na Opavsku. Ve dnech 29. a 30. března se Brušperk stal terčem dvou náletů, které zabily tři Němce a poškodily asi šest domů.

V květnu se boje posunuly až do Staré Vsi a k dosavadnímu vzdálenému dunění se tak přidala i blízká palba z osobních zbraní, Brušperk byl navíc zasažen několika dělostřeleckými granáty, takže většina lidí se v této době již schovávala ve sklepích a tam kde to šlo.

Dne 3. května si Němci na kostelní věži zřídili pozorovatelnu. Hned brzy ráno 4. května se ale nakonec před postupujícími Sověty z města stáhli a vyhodili do povětří most přes Ondřejnici (postavený teprve v roce 1939). Brušperští následně odzbrojili a zajali zbývající vojáky, kteří zde zůstali jako hlídky, a vyrazili do Staré Vsi přivést do města Sověty. Ti nakonec dorazili ještě ráno a město, kde byli jako osvoboditelé vřele přivítáni, konečně zabezpečili. Po osvobození Brušperka pak dočistili i oblast kolem. Celkově ve městě a okolí padlo 6 Němců a 20 Sovětů.

V Brušperku propukly oslavy, byly vyvěšeny prapory a ustaven první místní národní výbor, válka zde skončila. Celkově bylo během šesti let německé okupace zabito 50 občanů, další desítky byly uvězněny. Na uctění památky všech oběti byla na náměstí ještě v roce 1945 zorganizována mohutná tryzna.

Období let 1945-1998

Druhá světová válka skončila. Lidé byli šťastní, že válečné utrpení konečně skončilo a jen málokdo si v té euforii uvědomoval, že na dveře již klepe studená válka.

Košický vládní program (soupis reforem pro poválečnou ČSR), přijatý v dubnu 1945, a celkový příklon k Sovětskému svazu znamenal pro naši zemi řadu změn a posílení postavení KSČ, která mezi lidmi získala velkou popularitu.

To se projevilo i v Brušperku, kde KSČ roku 1946 zvítězila v prvních volbách do místního národního výboru (městský národní výbor u nás vytvořen nebyl, neboť v rámci správní reformy byl Brušperk zařazen do kategorie vesnic). Nejvýznamnější událostí roku 1946 byla rozhodně červnová návštěva prezidenta Edvarda Beneše, kterého na našem náměstí přivítalo asi 7 tis. lidí.

V tomtéž roce byl v Ostravě po zásluze popraven známý brušperský nacista a kolaborant Otto Gela, který měl na svědomí řadu svých spoluobčanů (celkově bylo souzeno 5 občanů Brušperka). V roce 1947 navštívil Brušperk Petr Bezruč, kterému se zde velmi líbilo. Reálně se také zvažovala výstavba velké dělnické kolonie pro 2 tis. lidí, kterou chtěly v prostoru vrchu Na šibenici vybudovat Vítkovice, a která měla se měla stát jakýmsi novým Brušperkem.

To už ale začaly pomalu promlouvat události února 1948 a nástupu komunistického režimu. Samotný únor byl v Brušperku přijat pozitivně, byl založen Akční výbor Národní fronty a začaly se postupně uplatňovat nové pořádky. Začalo docházet k prvnímu znárodňování (např. likérka Albína Hilla) a již v dubnu můžeme v kronice najít kritický zápis o politicky motivované perzekuci bývalých veřejných činitelů a vyřizování osobních účtů. V červnu se oslavuje zvolení Klementa Gottwalda prezidentem a Brušperk je vyzdoben řadou praporů a transparentů, na druhou stranu velmi smutně je přijata zpráva o smrti Edvarda Beneše v září téhož roku. Rok 1948 je pak bezpochyby zajímavý i snahou ministerstva vnitra o změnu německy znějícího názvu našeho města, díky intervencím místních k tomu však naštěstí nedošlo.

V 50. letech pokračuje znárodňování a začíná se uplatňovat zřízení JZD, které však zpočátku moc nefunguje a nesplňuje očeká- 36 vání. V roce 1950 se pomalu dokončuje dnešní budova ZŠ (dokončena 1951), stavěná podle funkcionalistického projektu brušperského rodáka Vladimíra Chamráda (architekt, politik) a Vladimíra Meduny. V nové budově je kromě ZŠ zřízena i Vysoká škola strojní (dnešní Fakulta strojní na VŠB), která je ale definitivně v roce 1955 přesunuta do Ostravy. O rok později, roku 1956, je ve městě zřetelné napětí, spojené s revolučními událostmi v Maďarsku, kvůli kterému lidé skupují potraviny a vybírají úspory. V tomtéž roce začalo fungovat zdravotní středisko a byla založena hudební škola (dnešní ZUŠ). Roku 1958 rozhodla rada místního národního výboru o přestěhování brušperského archivu do Ostravy, což se setkalo s velkou kritikou ze strany bývalého kronikáře Karla Špačka.

Velmi zajímavé je pro Brušperk období 60. let. Hned roku 1960 je město přičleněno k okresu Frýdek-Místek (od roku 1949 bylo součástí okresu Ostrava-venkov). Roku 1963 se buduje nová hasičská zbrojnice a je zahájena stavba prvního bytového domu na dnešní Družstevní ulici. Stavba druhého domu následuje hned roku 1964, kdy je zároveň Brušperku opět správně přiznán status města a ustaven městský národní výbor, o který se usilovalo bezmála 19 let. V letech 1966 a 68 zasáhnou město silné povodně. Roku 1968 byly přivítány pozitivní změny v rámci událostí Pražského jara, které i ve městě vedly k oslabení vlivu KSČ a posílení veřejné angažovanosti občanů. Srpnový příchod vojsk Varšavské smlouvy se setkal s protesty. Brušperkem projížděly armádní kolony, lidé se srocovali na náměstí, organizovali podpisové akce, byly odstraněny orientační tabule a na mnoha místech se objevily nápisy odsuzující okupaci. U 60. let je pak samozřejmě nutné zmínit i rok 1969, kdy byl otevřen Památník Vojtěcha Martínka a kdy proběhly významné oslavy 700. let výročí města, které se pod vedením Vojtěcha Nesita plánovaly již od roku 1966. Asi nejznámějším dokladem těchto oslav je do dneška velmi významná kniha Brušperk, město nikoli nejmenší. Zajímavostí je, že v době svého v dání se kniha u části občanů nesetkala se zcela vřelým přijetím, u některých se prý dokonce objevila i kritika.

Z konečného období 70. a 80. let he ba začátek důležité zmínit výstavbu tří protipovodňových hrází v roce 1970 (včetně brušperské přehrady), které se začaly stavět v reakci na silné povodně z let 1966 a 1968. Nakonec jeětě mohu zmínit zahájení výstavby dnešní budovy MŠ roku 1977 (otevřena 1981) a rekonstrukci Památníku Vojtěcha Martínka téhož roku.

Roku 1989 zasáhly zemi událostí Sametové revoluce. První demokratické komunlní volby roku vyhrálo Občanské fórum, KSČ skončilo na druhém místě.

Rubriky
Historie

19. století

V 18. století si Brušperk prošel zásadním vývojem. Naplno byly zaceleny rány z období Třicetileté války a zbytku krizového 17. století. Město ztrojnásobilo počet svých obyvatel a došlo rovněž k velkému rozvoji soukenictví, které se stalo naprosto dominantním řemeslem. Slibný hospodářský vývoj měl pokračovat i nadále.

Roku 1792 potvrdil císař František Brušperku jeho městská práva. Pro evropské dějiny se jednalo o velmi důležitý rok. Od roku 1789 probíhá ve Francii tzv. Velká francouzská revoluce, která po panovnických dvorech celého kontinentu začne vyvolávat obavy ze šíření jejích revolučních myšlenek. Právě roku 1792 vyhlásí francouzský král Ludvík XVI., pod nátlakem Zákonodárného národního shromáždění (parlament), válku Rakousku a Prusku, čímž započne dlouhá éra tzv. Revolučních a posléze Napoleonských válek, které postupně zasáhnou celý kontinent, vč. naší země.

V souvislosti se zmíněnými válkami opět vzroste poptávka po suknu, což se příznivě projevilo v dalších hospodářském vývoji Brušperka. Roku 1802 ve městě vypukl rozsáhlý požár, který poničil odhadem 8% všech domů, vč. radnice. Stojí za zmínku, že do této doby byla stále naprostá většina ve městě dřevěná, nejviditelnějším následkem požáru tak byla postupná přestavba starých domů na zděné. Roku 1805 řádily v regionu epidemie, které pravděpodobně souvisely s průchodem ruského vojska proti postupujícím Francouzům. Cena potravin v souvislosti s válečnými útrapami a celkovým statkem vzrostla.

Roku 1809 vpadli Francouzi opět na Moravu, na kterou se předtím stáhlo rakouské vojsko, a vyvolali svým pobytem další epidemie, které zasáhly i naše město. Přes tyto útrapy se však Brušperk hospodářsky dál rozvíjel, o čemž svědčí i nárůst počtu soukeníků, mezi kterými v tomto období postupně získává dominantní pozici jistý Ludvík Vavroš. V létě 1816 zasáhla město po rozvodnění Koťbachu velká povodeň, která byla v roce 1826 a 1827 následována po rozvodnění Ondřejnice i dalšími povodněmi. V letech 1823 a 1824 byl vybudován první vodovod a kašna na náměstí. Brušperk byl v těchto prvních desetiletích 19. století na vrcholu svého významu, kdy svou soukenickou výrobou překonával například i Valašské Meziříčí či Příbor.

Ve 30. a 40. letech ale nastal zásadní obrat. Nastává éra průmyslové revoluce, která zasáhne celý náš region. Olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský zakládá roku 1829 ve Vítkovicích první hutní podnik. V dalších desetiletích pak dochází na celém Ostravsku k prudkému rozvoji hutního a uhelného průmyslu, který celý region silně ovlivní, a to ve všech směrech. Průmysl se v okolí našeho města kromě Ostravy rozvíjí i v Příboru, Místku či Novém Jičíně. Celá 30. léta znamenala pro naše město postupný ústup ze slávy. Byla sice založena další osada pojmenována Borošín, ale Brušperk prodělal hned dvě epidemie cholery, které si vyžádaly spousty životů, a v konkurenci nastupující strojové výroby se počet soukeníků ve městě za pouhých 18 let od roku 1816, kdy město zažívalo vrchol, snížil o více než polovinu. V této době zřídil roku 1830 Ludvík Vavroš v budově dnešního MěÚ továrnu na zpracování vlny. I přes vývoz do mnoha zemí však tato továrna roku 1835 zkrachovala a jen podtrhla úpadek soukenictví, který se ještě umocnil ve 40. letech, kdy se začala projevovat i dlouhodobá stagnace počtu obyvatel, který se pohyboval okolo 2800. Vavroš roku 1840 prodal budovu své továrny městu, které zde ještě tentýž rok zřídilo novou radnici (na stejném místě je dodnes) a školu.

Období 40. let bylo pro město ve znamení nepřízně počasí, malé úrody a velkého nedostatku potravin, který vyvrcholil v letech 1847 a 1848. Na město udeřil hlad, lidé podle všeho byli nuceni jíst trávu a kořínky, naplno také udeřily nemoci jako tyfus a cholera, které zahubily asi 11,5% všech obyvatel města.

Vývoj do roku 1888

V první polovině 19. století ležel Brušperk mimo významné silnice a měl tak jako provinční město jen omezený kontakt s významnými centry politiky a společenského života, který se ve městě samotném příliš ani neuplatňoval. Roku 1848 došlo v naší zemi vlivem revolucí k velkým změnám. V souvislosti s ústavou, přislíbenou císařem Ferdinandem V., byly v Brušperku vytvořeny dvě setniny tzv. národní gardy (místní milice). V létě se pak poprvé konaly volby do zemského a říšského sněmu a celkově došlo k uvolnění do té doby přísných poměrů. V Uhrách mezitím propuklo ozbrojené povstání a začala válka za nezávislost na Rakousku. V prosinci 1848 se měli uherští revolucionáři dostat až k Frýdlantu nad Ostravicí, kam byly okamžitě vyslány všechny gardy Hukvaldského panství. Jestli však nakonec skutečně došlo k boji nevíme.

V rámci reforem došlo roku 1850 ke zrušení pradávné patrimoniální správy (zrušena panství) a Brušperk se tak stal součástí nově vzniklého soudního okresu Místek. O několik let později, roku 1859, definitivně zaniká soukenický cech, čímž se uzavírá historie tohoto kdysi významného řemesla v našem městě, které již stejně bylo jen stínem dávné slávy. Uplatňovat se však začala jiná řemesla, jako je například obuvnictví, krejčovství a později punčochářství, významnější průmyslový podnik ale navzdory snahám ve městě nevznikl (například pivovar zanikl již v 70. letech). Roku 1857 se v Brušperku narodil rakouský astronom Samuel Oppenheim.

Období 60. let bylo, v souladu s tehdejší politickou situací v naší zemi, ve znamení významného nárůstu společenského a politického života. Bachovský absolutismus padl a po roce 1860 a 1867 docházelo k postupné liberalizaci společnosti. Začaly vznikat spolky. Nejstarším kulturně vzdělávacím spolkem v Brušperku byl Čtenářský spolek Bruno (Sokol například vznikl až v roce 1891). Roku 1869 vznikl první peněžní ústav tzv. Občanská záložna. Brušperk se také neúspěšně pokoušel vymanit ze soudní podřízenosti Místku a chtěl se stát sídlem samostatného okresního soudu (město to následně opět zkoušelo v 80. letech). Za zmínku stojí, že ještě v této době byla v Brušperku asi 1/3 domů ze dřeva.

V 70. letech vývoj pokračoval vytvořením prvního pravidelného dálkového poštovního spojení (Brušperk – nádraží ve Studénce). Pro kulturní účely města byl vybudován Národní dům. V této době se také objevovaly snahy o zavedení němčiny v brušperské škole (až do 1. světové války se ale naplno neprosadila). Objevily se dokonce i snahy o zřízení vlastního gymnázia, což se nakonec nepodařilo. Úspěšně však byla vybudována obecní knihovna a roku 1879 založen hasičský sbor.

V 80. letech se Brušperk neúspěšně ucházel o vybudování továrny na tabákové výrobky (jedna stála od roku 1874 v Novém Jičíně). Přímo roku 1880 byl Brušperk zasažen silnou povodní. Na konci 19. století město řešilo stávající spojení s okolními městy a obcemi. V 80. letech došlo například k vybudování nové silnice, která odklonila provoz z brušperského náměstí, v 90. letech bylo zavedeno telefonické spojení a začalo se usilovat o vybudování železnice. Roku 1896 byla zřízena lékárna. Důležité je zmínit rok 1887 a narození slavného rodáka Vojtěcha Martínka, spisovatele, učitele a publicisty.

Rubriky
Historie

18. století

Jak jsme viděli v předchozí kapitole, 17. století bylo pro město velmi špatné. Od konce století se tato situace začala zlepšovat a na počátku dalšího století jsme tak viděli, že se již město víceméně stabilizovalo. Toto 18. století je pro Brušperk, a města v českých zemích obecně, významné a znamenalo řadu důležitých změn. Pro naše město jako takové je zásadní hlavně rozvoj soukenictví, které se v této době stalo hlavním a dominantním výrobním odvětvím, a to se všemi klady, ale i zápory.

Některé události jsme v kontextu předchozího století zmínili ještě v minulé kapitole. Brušperk měl již od svého založení ve 13. století i hrdelní právo. S dalších zaznamenaných událostí počátku 18. století tak lze zmínit například popravu Jana Hully v roce 1710.

K této popravě přímo existuje záznam z apelačního soudu v Praze (de facto odvolací soud pro záležitosti městských soudů, zřízený v polovině 16. století) ke kterému se pro potvrzení odvolal brušperský soud. Dle tohoto záznamu se měl řečený Jan Hulla dopustit svatokrádeže (krádež ze svatostánku – kostel, kaple apod…), ke které se přiznal po svém zatčení a mučení na storoveském zámku. Apelační soud v této věci rozhodl o jeho popravě oběšením , po kterém pak měl být Hulla, i spolu s provazem, spálen a pohřben na místě své popravy. Ta následně proběhla ráno 7. dubna na brušperském popravčí dodneška jmenuje „Na šibenici“ a nachází se nad prostorem spodního konce ulice Dráhy, vedle brušperské přehrady levo).

Rozvoj města

18. století je v našem městě jednoznačně spojeno s velkým rozvojem soukenictví. Je třeba si uvědomit, že se jedná o dobu, kdy Rakousko vedlo téměř nepřetržitě války (Rakousko-turecké války, Válka o španělské dědictví, Válka o rakouské dědictví, Slezské války, Sedmiletá válka atd…). Tyto války byly, spolu s rozvojem mezinárodního obchodu a protoindustrializace, jedním z důvodů pro poptávka po suknu stále rostla a obor soukenictví se mohl vyvíjet. Sukno bylo velmi důležité pro armádu, neboť se využívalo jako hlavní materiál pro výrobu vojenských uniforem, po nichž byla v období válek a zvětšující se armády neustálá poptávka

Již v polovině 17. století se na soukenictví v Brušperku podílelo odhadem 30% obyvatel města. Vlivem rozvíjejícího se nákladnického systému (de facto zprostředkovávaný obchod) začalo město dodávat své výrobky do významných regionálních soukenických center, jako byl Fulnek či Nový Jičín, a jejich prostřednictvím pak i na nadnárodní trh. V roce 1712 je připomínána velká neúroda, kterou pak v roce 1715 následoval i mor, což vedlo ke stagnaci rozvíjejícího se městského hospodářství. Tato stagnace a krize byla ještě více umocněna poklesem poptávky po suknu ve 20. a 30. letech, která vedla k chudnutí místních řemeslníků. Ničemu nepomohly ani Slezské války ve 40. letech, které se po ztrátě bohatého Slezska a obchodních uzlů silně podepsaly na hospodářství celé země, Brušperku nevyjímaje. V této době však byla například roku 1736 na brušperském náměstí, na podnět tehdejšího faráře a jeho předchůdce, vztyčena socha sv. Jana Nepomuckého.

I přes stagnaci hospodářství se Brušperk stále zvětšoval. Například počet domů ve městě se za posledních sto let příliš nezměnil, zmizely však již de facto všechny pusté domy a počet obyvatel se od konce 17. do poloviny 18. století v podstatě zdvojnásobil na více než tisíc. Roku 1756 a 1757 jsou připomínány silné bouře, které město poničily. Brušperku se ale v druhé polovině 18. století začalo opět dařit a většinový podíl obyvatel pracujících v zemědělství se začal na úkor pracujících v řemeslech zmenšovat. V 50. a 60. letech zakoupili brušperští soukeníci vlastní barvírnu a valchu, čímž snížili vlastní výrobní náklady a stali se soběstačnějšími. Další valcha byl koupena v 70. leObrázek 20 – práce soukeníků na konci 17. století 23 tech, kdy také došlo k potvrzení artikul soukenického cechu. V tomto období musím zmínit ještě rok 1762, který je pro studium historie našeho města velmi negativní. Na podzim toho roku totiž došlo na Hukvaldech k pálení a ničení listinného materiálu zdejší vrchnostenské kanceláře, který se zde za dlouhou dobu nashromáždil. Můžeme se jen domnívat, kolik listin k Brušperku bylo nenávratně ztraceno.

V letech 1752 – 1754 přišel Brušperk o svou pravomoc hrdelního práva, kterou držel již od svého založení (viz Jan Hulla). Stalo se tak v souladu s osvícenskými reformami Marie Terezie, která odňala hrdelní právo většině soudů v naší zemi, čímž došlo k citelnému oslabení městského soudnictví jako takového. V rámci reformy klesl na Moravě počet soudů s hrdelním právem ze zhruba 200 na 20. Městské rady a soudy byly navíc z důvodu profesionalizace a lepšího dohledu státu doplněny o tzv. syndika, což byl úředník, který musel složit zkoušku z práva. Jako potvrzení ztráty hrdelního práva dokládá František Pinkava listinu z roku 1757, kdy se městský soud v Brušperku obrací na vrchnostenský soud na Hukvaldech, kterému měl být podřízený.

Oslabení soudní pravomoci města nikterak nezabránilo jeho hospodářskému rozvoji. V 70. letech došlo k potvrzení artikul soukenického cechu a na samotné soukenické výrobě se ke konci století různou měrou podílely až 2/3 obyvatelstva. Význam Brušperka se v rámci hukvaldského panství zvětšoval, a tak byla z důvodu další snahy o rozvoj města roku 1789, na jižním okraji města, založena osada Antonínov, která dostala svůj název podle tehdejšího majitele panství, 1. olomouckého arcibiskupa Antonína Colloredo-Waldsee. Roku 1792 byla městu císařem Františkem potvrzena jeho městská práva (Josef II. potvrdil městská práva i roku 1781) a roku 1793 pak zřízen i tzv. regulovaný magistrát, což je orgán městObrázek 21 – Antonínov ve 20. – 30. letech 19.století, (mapa stabilního katastru) 24 ské správy, ve kterém kromě purkmistra a konšelů zasedal i prozkoušený syndik (viz. výše). Brušperk se tak po zhruba 30 letech opět vymanil z pravomoci vrchnostenského soudu na Hukvaldech a se svými téměř 1700 obyvateli v průběhu 90. let překonal i Ostravu.

Rubriky
Historie

17. století

Naboženské problémy předestřené v 16. století zasahovaly i do mocenských poměrů v českých zemích počátku 17. století. Například roku 1609 si protestantská šlechta vymohla na císaři Rudolfovi II. tzv. Majestát na náboženskou svobodu, který protestantům tzv. augsburského vyznání povoloval jejich víru. Politická krize a boj o moc mezi katolíky a protestanty v období konce vlády Rudolfa II., spolu s nástupem jeho bratra Matyáše roku 1611 a posléze silně katolicky založeného bratrance Ferdinanda II. roku 1617 se však postupně prohlubovala. To vše vygradovalo v květnu 1618 třetí pražskou defenestrací (obrázek dole) kterou započalo tzv. stavovské povstání. Toto povstání a jeho následná porážka na Bílé hoře roku 1620 nemá tragickou dohru jen pro naše země, stalo se totiž rozbuškou jednoho z nejhorších konfliktů v dějinách Evropy – tzv. třicetileté války.

Pražská defenestrace roku 1618

Třicetiletá válka

Tento konflikt, v jehož pozadí oficiálně stála náboženská krize protestantů a katolíků probíhající již od roku 1517, však nebyl jen konfliktem víry, ale také mocenským soubojem téměř všech evropských velmocí, který, až do svého konce Vestfálským mírem roku 1648, například jen v českých zemích, které Obrázek 13 – třetí pražská defenestrace 16 byly místem mnoha bojů a přesunů vojsk, způsobil ztrátu zhruba 1/3 obyvatelstva.

Obrátíme-li se tradičně přímo na Brušperk a jeho okolí, vidíme, jak se i zde promítají krizové události třicetileté války. Morava na počátku stavovského povstání roku 1618 zůstala věrná císaři, avšak již roku 1619 zde došlo k převratu, kdy se moravským zemským hejtmanem (nejvyšším představitelem Moravy) stal Ladislav Velen ze Žerotína, který se přidal k povstalcům. Hned v roce 1619 pak jeho vojáci obsazují Hukvaldy a přilehlé panství, kterého byl Brušperk součástí. Následujícího roku 1620 prošli našim krajem polští lisovčíci (lehká žoldnéřská jízda) krále Zikmunda III., nechvalně proslulí svým drancováním a brutalitou, kteří měli za úkol pomoct císaři. V létě téhož roku se Hukvaldy vrátily do císařských rukou.

Následujícího roku 1621 naším krajem protáhlo povstalecké vojsko Jana Jiřího Krnovského, jako další pak vojsko Gábora Bethlena (sedmihradský kníže a spojenec povstalců), které spolu s Valachy ovládlo hukvaldské panství, obléhalo hrad a drancovalo okolí. První roky bojů si v Brušperku či jeho okolí dozajista vyžádalo velmi mnoho ztrát na životech a majetku. Zatím nejhorší rána ale přišla roku 1626, kdy krajem protáhlo vojsko tzv. Haagské koalice (koalice proti císaři) vedené Petrem Arnoštem Mansfeldem, které tudy ustupovalo od severu po porážce v bitvě u Dessavy (severovýchodní Německo), kde byli poraženi císařským vojskem Albrechta z Valdštejna. Mansfeldovo vojsko zde postupně dobylo Ostravu, Opavu, Těšín a 9. září pak nakonec vypálilo a vydrancovalo i Brušperk, Příbor a přilehlé okolí – Hukvaldy však dobyty nebyly.

V létě 1627 zahájil Albrecht z Valdštejna protiútok a začal Dány ze severovýchodní Moravy vytlačovat. V této době obsadil i Brušperk, Příbor a Ostravu, kterou prý vydrancoval ještě hůř, než Dánové v předchozím roce. Každopádně po Dánech a řádění císařských vojsk v letech 1626-1267 nastalo období relativního klidu a míru. Celkovým pohledem na tom bylo hukvaldsko, oproti jiným oblastem, relativně dobře. Na druhou stranu však dozajista ze strany biskupa Ditrichštejna aktivně pokračovala, v duchu tzv. Obnoveného zřízení zemského, rekatolizace celé oblasti, která se negativně dotýkala velkého množství lidí.

Albrech z Vadštejna
švédsky generál Lennart Torstensson

Smrt a útrapy se do Brušperka a celého našeho kraje opět vrátily až v poslední fázi třicetileté války, kdy se naše země staly jedním z hlavních bojišť. Mezi lety 1639-1643 vpadlo do českých zemí postupně několik vln švédských vojsk. Pro Brušperk je klíčové vojsko generálů Hanse Königsmarka a Lennarta Torstenssona, které vpadlo roku 1642 na Moravu, kterou po dobytí Olomouce z části ovládlo a dále drancovalo.

V srpnu roku 1643 přitáhly jednotky generála Torstensona přímo k Hukvaldům, které začaly dlouze obléhat a drancovat v širokém okolí (například na zámku ve Staré Vsi se k této době traduje masakr skupiny Švédů v tamějším sklepení). Jen chvíli před obléháním Hukvald však byl Švédy napaden i náš Brušperk. O dvou legendách k této události krátce pojednává například Petr Juřák ve své práci Brušperk, Nahlédnutí do historie města, avšak skutečný průběh událostí pravděpodobně již nezjistíme. Co však víme je to, že Brušperk byl Švédy těžce poničen. Městské hradby, které Brušperk pravděpodobně měl, byly zcela zničeny a obyvatelstvo bylo z části nejspíše zmasakrováno. Po válce, už 13 let po dobytí města, bylo v Obrázek 15 – ilustrace drancování během Třicetileté války 19 Brušperku, který začali zalidňovat lidé z okolí, stále téměř 1/4 domů zcela pustých. Město jako takové tak po dlouhou dobu zažívalo krizi a hospodářský úpadek, který se začal opět napravovat až více než 30 let po svém dobytí Švédy roku 1643.

Krize po Třicetileté válce

Tři desetiletí bojů, násilí a nejistoty třicetileté války se projevily nejenom v poklesu počtu obyvatel, ale hlavně v souvisejícím poklesu celkové ekonomické síly a hospodářské úrovně. Vrchnost se, v rámci tzv. druhého nevolnictví, pokusila nahradit své zmenšené výnosy například mnohonásobným zvýšením robotních povinností svých poddaných, kteří tak byli vystavováni velké zátěži. Aktivně pokračovala rekatolizace a do situace v zemi pak zasáhly i další války. Nebyla to jednoduchá doba.

Brušperk, naposledy poničený Švédy roku 1643, na tom byl špatně. To dokládá fakt, že byla městu biskupstvím roku 1653 darována zpět celá 1/3 odevzdávané vrchnostenské dávky, což značí snahu o zlepšení ekonomické situace ve městě, ve kterém byla ještě v roce 1656 celá 1/4 domů pustých. I tak ale život dál pokračoval a lidé dělali co uměli. V roce 1657 se poprvé objevuje pečeť s městským znakem. Z hlediska hospodářského vývoje města je důležitý rok 1660, kdy biskup Leopold I. Vilém potvrdil artikuly (de facto stanovy) soukenického cechu, který sice vznikl asi již v 16. století, ale v budoucí době se měl stát klíčovou součástí Brušperka. Další snahou o ekonomické povzbuzení města bylo roku 1662 sloučení kovářského, kolářského a tesařského cechu pod silný soukenický cech. Situace ve městě byla ale stále špatná. Roku 1665 nařídil městu biskup Karel I. Josef postavit si radnici, která zde doposud nebyla. Kromě tohoto také nařídil městské radě dohlížet na cechy, aby neodírali chudé.

Pokud bylo období 50. – 60. let špatné, pak 70. léta byla pro Brušperk kritická. Cena potravin byla vysoká, lidé chudli a zadlužoObrázek 16 – kuruci Františka II. Rákocziho 20 vali se (i tak byla roku 1672 zaplacena oprava kostelní věže, poničené asi ještě Švédy). Roku 1675 nařídil biskup Karel II. městu, ve kterém za posledních 20 let zpustlo dalších 20 domů, nedělat další dluhy a ty stávající splatit. Roku 1677 musel Brušperk, pro potřeby vojska a na své náklady, vyslat 13 svých mužů do Uher, kde v té době začaly propukat nepokoje, které roku 1678 přerostly v protihabsburské tzv. Tököliho povstání (to samé se ve větší míře zopakovalo ještě roku 1704 a 1705, tentokrát proti tvz. Rákocziho povstání).

Aby toho nebylo málo, roku 1680, kdy uherští povstalci (tzv. kuruci) obléhali Hukvaldy, zasáhl město mor. Špatná situace se začala konečně zlepšovat až po roce 1683, kdy byly městu a jeho měšťanům odpuštěny vrchnostenské dávky, roku 1685 pak i dluhy. Hospodářství se tak začalo opět pomalu pozitivně rozvíjet. Nakonec, roku 1705, i přes zmíněné vyslání mužů do Uher, se město konečně zbavilo dalších dluhů a celkově se tak po více než 50 letech opět vzpamatovalo a stabilizovalo. Jako takovému mu pak byly biskupem Wolfgangen roku 1713 potvrzeny stávající městské výsady.

Rubriky
Historie

16. století

Jak bylo zmíněno v úvodu kapitoly, konkrétních informací o Brušperku v období 14. a 15. století všeobecně moc nemáme, to co víme se však týká převážně brušperské rychty (plnila úlohu dnešní radnice), jejíž dědičná držba se často stávala předmětem sporů (první dědičný rychtář byl v letech 1353 – 1383 jistý Mikuláš). V některých obdobích si dokonce právo na rychtu nárokovalo i více lidí najednou, například v letech 1406 – 1408 jich bylo dohromady 5. Celý spor pak vyvrcholil až u biskupského soudu, který roku 1417 odložil spor na neurčito. I tak se ale později jediným rychtářem nakonec stal jeden z účastníků zmiňovaného sporu – Mikuláš z Trnávky, jehož následovníci pak drželi rychtu až do konce 15.století.

Až po návratu Brušperka biskupům nastalo oživení a éra pomalého rozkvětu, která provázela v podstatě celé 16. století. Biskupové měli velký zájem o rozvoj zemědělství, řemesel a hlavně obchodu na svých panstvích, protože jim z těchto aktivit logicky plynuly bohaté daně a příjmy, které potřebovali k pokrývání svých vysokých nákladů, tak jak bylo u vrchnosti v této době obvyklé. Tímto v podstatě byli závislí na hospodářském rozvoji svých panství, která tak museli podporovat. Aby byl potřebný rozvoj zajištěn, uchylovali se biskupové k udělování privilegií a různých výhod svým poddaným. Většinu důležitých informací o Brušperku v 16.století máme z tzv. urbáře (spis povinností poddaných vůči vrchnosti) hukvaldského panství z roku 1581. Dalším zdrojem jsou nám poté již výše zmíněná privilegia

Privilegia a rozvoj města

Základním bodem rozvoje celé oblasti Brušperska byly trhy a díky nim tedy i posílení směny zboží. Proto roku 1545 udělil biskup Jan Dubravius Brušperku právo pravidelného týdenního trhu v každé úterý a právo 1. výročního trhu na svátek Sv. Kateřiny (25.11.). Na to pak navázal roku 1555 biskup Marek Khuen právem 2. výročního trhu v úterý před svátkem Sv. Víta (15.6.) a roku 1568 biskup Vilém Prusinovský právem 3. výročního trhu na svátek Sv. Matouše (21.9.). Toto by ale samo o sobě k rozvoji nestačilo, proto biskupové město podporovali i jinak. Biskup Marek kromě trhu například obdaroval Brušperk i rybníčkem, pastviskem a lesem, kdy například rybnikářství bylo pro město zdrojem financí až do 17. – 18. století. Biskup Vilém zase město v roce 1567 podpořil důležitým právem vařit a čepovat pivo, což pak roku 1580 biskup Stanislav Pavlovský doplnil povolením dodávat Brušperské pivo i do Staříče a Fryčovic.

V Brušperku se v tomto období uplatnili řemeslníci, dodávající zboží pro místní trh: mlynáři, řezníci, pekaři, ševci, krejčí, tkalci a soukeníci. S rozvojem města a jeho hospodářství tak souvisela i podpora vytváření cechů. Jeden z nejstarších cechů, doložený i privilegiem biskupa Marka roku 1563, byl cech řezníků, dalším doloženým cechem pak byl roku 1567 cech krejčích. Jedním z nejdůležitějších řemesel pro Brušpersko bylo ovšem soukenictví, které se u nás začalo rozvíjet právě v období 16. století. Místní soukeníci měli tu výhodu, že zdroj vlny nebyl daleko. Na Hukvaldském panství se chovalo spoustu ovcí, nejbližší na rychaltickém dvoře. Soukeníci pak z něj vyráběli sukno, které se používalo převážně na ošacení místního obyvatelstva.

Pořádání 3 výročních trhů, várečné právo a další hospodářské změny v 16. století se staly základním kamenem blahobytu a dalšího rozvoje Brušperka, kterému se v průběhu století díky podpoře biskupů dařilo a postupně opět rostl jeho význam a počet jeho obyvatel.

Náboženské nepokoje

Roku 1517 přibil Martin Luther na dveře kostela ve Wittenbergu svých 95 tezí, které kritizovaly poměry v církvi a prodej odpustků. Začalo období tzv. reformace. Lutherovy myšlenky, které přímo navazovaly na předchozí reformátory, jako byl například Jan Viklef, nebo Jan Hus, se poté začaly jako lavina šířit po celé Evropě – vznikl protestantismus, který otřásl tehdejší společností a dominancí katolické církve. Luterství se rychle dostalo i do Českých zemí s husitskou historií – v 16.st. tak například na Moravě představují protestanti až 3/4 obyvatelstva. Šíření protestantismu představovalo pro katolickou církev velký problém, situaci tak chtěli vyřešit Tridentským koncilem (zasedal 1545–1563), jež započal tzv. protireformaci.

Reformace se samozřejmě projevila i u nás v Brušperku, který se stal převážně protestantským městem. Již roku 1561, po smrti místního faráře Daniela, dal biskup Marek Khuen odvézt knihy z farářovy pozůstalosti na Hukvaldy. Tyto knihy (protestantské) totiž považoval za kacířské a nechtěl, aby se jejich obsah dál šířil mezi lidi – to nám říká, že zesnulý brušperský farář Daniel s protestantismem zcela jasně minimálně sympatizoval. Mezi lety 1562 – 1578 působil v Brušperku farář Tomáš, který byl nakonec z města vypuzen a nahrazen jiným. Od roku 1576 se totiž olomoučtí biskupové v duchu protireformace snažili protestantismus na svých panstvích vymýtit. Po vypuzení faráře Tomáše tak u nás musel již roku 1579 sloužit každou třetí neděli mši cizí příborský farář Obrázek 11 – Martin Luther 14 Michal, neboť biskup odmítl žádost brušperkých o jmenování nového faráře Matyáše Těrličky, ženatého kněze původem z protestantské Vratislavi. I přes toto odmítnutí ale v Brušperku působil protestantský farář Jan, kterého nakonec museli brušperští na základě biskupova nařízení roku 1580 odvézt do Kroměříže a vyměnit za jiného faráře.

Tlak na protestanty ze strany biskupů sílil a tak roku 1583 přichází do města katolický farář Urban. Ani katolický farář však v protestantském městě moc nezmohl. Napjaté situaci navíc ani nepomohl požadavek biskupa Stanislava II. Pavlovského, podle kterého mu musel dát Brušperk mimořádný finanční příspěvek (ten po další 4 roky vedl k dvojnásobným daním v místních vesnicích). Situace se nadále zhoršovala, zadlužený biskup totiž potřeboval stále více peněz, což postupně vedlo k většímu finančnímu a hospodářskému zatížení svých panství a poddaných. V rámci dalších protireformačních snah pak biskup Stanislav II. v květnu roku 1590 zakazuje přijímání podobojí, povolené od roku 1564 biskupem Markem. Ignorování tohoto nařízení pak vedlo v srpnu téhož roku k pozvání představených Brušperka, Ostravy, Místku a Příbora na Hukvaldy, kde je biskup nesmlouvavým způsobem přinutil dodržovat katolické náboženské předpisy, což mělo definitivně přivézt poddané zpět k církvi.

Sílící náboženský a posléze i hospodářský útlak ze strany biskupa Stanislava II. vedl nakonec někdy mezi lety 1598-1599 k otevřené vzpouře. Vzpoura byla potlačena a Brušperk potrestán. Vedením města byla roku 1600, novým biskupem Františkem z Ditrichštejna (na obr.), pověřena nová katolická a loajální městská rada. Město také za trest pozbylo některých ze svých práv (např. výčepní právo do Staříče a Fryčovic), navíc také muselo celých 18 let, až do roku 1618 robotovat na dvoře u Fryčovic.

Brušperk, který byl v 16.století protestantským městem, se vlivem protireformačního tlaku biskupů a vzpoury na konci století stal v průběhu 17.století převážně katolickým městem. Velkou měrou se o to nakonec zasloužil slavný kardinál František z Ditrichštejna (biskupem mezi 1599-1636, jeden z hlavních katolických předáků v zemi), Stavovské povstání a posléze také i Třicetiletá válka

Rubriky
Historie

15. století

Až do období 14. století byl Brušperk bez přestávky ve vlastnictví svých biskupských zakladatelů, což se ovšem ve zmíněném století změnilo. Olomoučtí biskupové se z důvodů hospodářské tísně začali uchylovat k zastavování svého majetku, kdy do toho často promlouvala i aktuální politická situace na Moravě. Například na konci 14. století byl Brušperk na krátkou dobu součástí zástavy moravského markraběte Jošta Lucemburského (synovec Karla IV.). Na přelomu 14. a 15. století probíhaly mezi zmíněným Joštem a jeho mladším bratrem Prokopem po dlouhé roky boje o vládu na Moravě, známé jako tzv. markraběcí války.

Husité v čele s Janem Žižkou na iluminaci v Jenském kodexu

V období tohoto neklidu bylo hukvaldské panství, tedy i Brušperk, biskupem zastaveno uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému, od kterého očekával, že majetek ochrání, což se ovšem nestalo, protože Zikmund po nějaké době, s povolením olomouckého biskupa, panství opět zastavil někomu jinému – opolskému knížeti a pozdějšímu husitskému vojevůdci ve Slezsku Boleslavovi V.! Panství pak po něm, prostřednictvím Mikuláše Sokola z Lamberka a poté slavného hejtmana Jana Čapka ze Sán, zůstalo v rukách husitů, až do roku 1453. Poté se držitelé panství až do roku 1511 opět začali střídat – ve zmíněném roce se panství na dlouhou dobu znovu dostalo do držení olomouckých biskupů.

Konkrétních informací o Brušperku v období 14. a 15. století všeobecně moc nemáme, to co víme se však týká převážně brušperské rychty (plnila úlohu dnešní radnice), jejíž dědičná držba se často stávala předmětem sporů (první dědičný rychtář byl v letech 1353 – 1383 jistý Mikuláš). V některých obdobích si dokonce právo na rychtu nárokovalo i více lidí najednou, například v letech 1406 – 1408 jich bylo dohromady 5. Celý spor pak vyvrcholil až u biskupského soudu, který roku 1417 odložil spor na neurčito. I tak se ale později jediným rychtářem nakonec stal jeden z účastníků zmiňovaného sporu – Mikuláš z Trnávky, jehož následovníci pak drželi rychtu až do konce 15.století.

Rubriky
Historie

14. století

Brušperk, založený v druhé polovině 13. století, se po svém vybudování stal správním centrem oblasti tzv. brušperského vikbildu, tvořeného Brušperkem, Staříčí, Paskovem, Fryčovicemi a Starou Vsí. V rámci tohoto vikbildu město spravovalo okolní vesnice, bylo sídlem soudu, vykonávalo popravy atd… Brušperk jako takový se tak ve své době mohl svým významem rovnat ostatním centrům v oblasti, jako byly Ostrava, nebo Místek. Během 13. století se z většiny zalesněná, skoro neobydlená divočina našeho regionu proměnila v obydlené, postupně kultivované území. Vývoj pak dále pokračoval ve 14. a 15. století, kdy se nám Brušperk připomíná hned několikrát. O tom, co se ale v Brušperku v tomto období konkrétně dělo moc informací nemáme.

První zajímavou věcí 14. století je listina biskupa Jana VI. z roku 1305, ve které se objevuje vůbec první písemná zmínka o existenci kostela Sv. Jiří, jehož patron se později stal symbolem našeho města (viz znak města). Kostel byl v Brušperku zcela jistě již dříve, avšak až na základě této listiny jej můžeme poprvé spolehlivě doložit. Jak je zmíněno výše, Brušperk ve 14. století postupně dále rozvíjel, jeho obyvateli byli, jak bylo pro tuto dobu typické, pravděpodobně jak Češi, tak Němci (obvykle zámožnější část obyvatel). Většímu rozvoji ale bránilo tzv. odúmrtní právo (to ve své podstatě znamenalo, že po smrti otce mohl zdědit jeho majetek pouze mužský dědic. Když tedy muž neměl syna, propadl všechen jeho majetek pánovi města – biskupovi.). Toto právo obyvatele města velmi svazovalo a zároveň omezovalo příchod nových. Tento fakt si uvědomoval i tehdejší biskup Mikuláš z Riesenburka, kterému záleželo na rozkvětu svých měst. Proto roku 1389 vydal pro Brušperk listinu, ve které se odúmrtního práva vzdal. Zároveň také touto listinou město vyzval k výstavbě hradeb.

Listina o odúmrti sice k výstavbě hradeb vybízela, otázkou ale je, jestli Brušperk nějaké nakonec vůbec postavil. Zdi, které mnoho z nás v Brušperku považuje za hradby, totiž hradbami nejsou.

Staré jádro města se dělilo na náměstí, Horní ulici (ul. Zádvoří, Kostelní) a Dolní ulici (ul. Dr. Martínka). Tento prostor mohl být, asi již od založení města, obehnán věným plotem s příkopem (viz obrázek pomocí mapy.cz), jak bylo u měst typické. Hlavní vstupy do města byly na dnešní ulici K Náměstí a Klepary. Ke konci 14.století, v době tzv. markraběcích válek a nepokojů na Moravě, toto řešení již asi nevyhovovalo obranným potřebám. Proto biskup Mikuláš roku 1389 doporučil výstavbu hradeb, které měly Brušperk lépe chránit. Velkou smůlou je, že do dnešní doby z hradeb a příkopů (kromě tvaru ulic kolem starého jádra) nezůstaly žádné přímé a nám známé pozůstatky. Proč se tedy dodnes nedochovaly?

Zaprvé, hradby totiž vůbec nemusely být kamenné. Roku 1918 byly náhodou, v místech kde se hradby mohly nacházet (na křížení ulic 10 dvoří a k Náměstí u domu čp. 23), nalezeny pozůstatky jakési mohutné dřevěné zdi, která mohla být součástí ochranné palisády.

Zadruhé, roku 1643, za třicetileté války, byl Brušperk obsazen Švédy, kteří podle názorů historiků mohli staré (asi dřevěné) hradby strhnout. Pak jak šel čas se na hradby přirozeně postupně zapomnělo, i když i nadále částečně zůstaly v povědomí Brušperáků. Proto nám, kromě zmíněného tvaru ulic, zůstal například i název ulice Valy, kterou hradba jistě procházela.

Rubriky
Historie

Založení Brušperka

Biskup Bruno ze Schauenburku

První doslovná zmínka o našem městě se objevuje v tzv. lokační listině olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, datované 6. prosince 1269. Tato listina v sobě obsahovala biskupské pověření k založení nového města s dnešním názvem Brušperk (v listině jako Brunsperch = Brunův vrch), které měli provést fojtové z Fryčovic a Staříče, Jindřich a Berthold. Vývoj názvu města byl za svou historii pestrý, avšak již v době svého založení byl odvozen přímo od jména zmiňovaného biskupa Bruna (např. Braunsberg, česky Brušperk), což jeho osobu s městem nedílně spojuje až do dneška. Kdo ale vlastně biskup Bruno byl?

Zakladatel našeho města, olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (na obrázku), nebyl žádnou obyčejnou postavou dějin, právě naopak, byl to velmi významný člověk, který díky svým schopnostem, stykům a postavení aktivně ovlivňoval soudobé dění v českých zemích druhé poloviny 13. století.

Bruno pocházel se starého hraběcího rodu Schauenburg, vládnoucího v severoněmeckém Holštýnsku, jehož původ sahá až do počátku 12. století. Roku 1205 se zde narodil jako třetí syn hraběte Adolfa III. a jeho ženy Adelheid z Querfurtu. Jak bylo v té době u šlechtických rodů obvyklé, jako mladší syn svého otce zasvětil velmi ambiciózní Bruno svůj život církevní kariéře, v rámci které pak zastával řadu významných úřadů. Postupně se stal proboštem v Lübecku, Hamburku a nakonec roku 1238 v Magdeburku, kde však nakonec jeho zvolení skončilo velmi kontroverzně. Šlo o to, že Brunův protikandidát na funkci probošta byl v době hlasování zabit a podezření z této vraždy tak logicky padlo na Schauenburgy a Bruna, jako jeho oponenta. Bruno byl následně v Magdeburgu obviněn a exkomunikován z církve, což jej donutilo k opuštění německých zemí a uchýlení se za papežem do Říma, kde chtěl dosáhnout odpuštění a zrušení své exkomunikace. Podařilo se, a tak jej zde nakonec roku 1245 papež Inocenc IV. jmenoval olomouckým biskupem, čímž se již Bruno konečně dostává do našich zemí.

Přes počáteční neshody s králem Václavem I. se jako biskup po čase stal předním rádcem, diplomatem a politikem jeho syna krále Přemysla Otakara II, což z něj činilo jednu z nejdůležitějších postav našich zemí, která svými činy dopomohla králi k jeho velikosti a významu.

Kromě politiky se ovšem Bruno také výrazně zapsal do dějin Moravy samotné, a to jako iniciátor rozsáhlé kolonizace našeho do té doby ne moc osídleného pohraničního regionu, kterému vdechl život (kromě Brušperka založil mj. i Ostravu a Místek). Dále rovněž posílil postavení olomouckého biskupství, v rámci kterého začal razit vlastní mince.

Bruno ze Schauenburku nakonec, ve velmi požehnaném věku, umírá roku 1281, kdy končí dlouhá a úspěšná kariéra tohoto biskupa, který se ještě v závěrečné fází svého života, v rozjitřené době bezvládí a nepokojů po smrti krále Přemysla Otakara II. roku 1278, stal jedním ze správců celé Moravy. Místem Brunovy smrti a posledního odpočinku se stalo jeho sídelní město Kroměříž, kterou rovněž sám založil.

Založení Brušperka

Zakládání měst ve středověku

Území dnešní České republiky vypadalo ve středověku úplně jinak, než je tomu dnes. Kolem roku 1100 nebylo mnoho oblastí země skoro vůbec obydleno a velkou část území navíc v té době pokrývaly pouze husté lesy. Masivní osídlování dosud neobydlených území začalo probíhat až od 12. do 14. století během tzv. velké kolonizace, během které mj. vznikla většina dnešních obcí a měst. Co k této kolonizaci ale vedlo?

Hlavní příčinou byl velký hospodářský a společenský pokrok, který probíhal právě ve zmiňovaném období 12. – 14.století. Lidé začali hledat nová místa, kde by mohli žít, pracovat a prosperovat. Centrem veškerého dění a života se stalo město, což byla přesně vymezená lokalita s určitými privilegii (například: mít hradby, pořádat trhy, soudit, Obrázek 3 – obrázek znázorňující kolonizace českých zemí 6 popravovat, vařit pivo atd…). Důležitým projevem kolonizace a zakládání měst byl rovněž vznik zcela nové vrstvy obyvatel – tzv. měšťanstva, jejíž příslušníci byli úzce vázáni na konkrétní města, ve kterých žili. Středověké město jako takové se dělilo na několik typů: královské (v majetku krále), věnné (v majetku královny), horní (hornické město) a poddanské (v majetku vrchnosti). Města vznikala třemi způsoby. Jedním bylo přirozené navázání na starší zástavbu, třeba ve formě osady, hradiště či hradu.

Druhým způsobem bylo postupné osídlování důležitých oblastí, jako byly třeba křižovatky cest. Třetím a nejčastějším způsobem však bylo zakládání na tzv. zeleném drnu. V tomto případě města vznikala převážně na dosud neobydlených místech pokrytých lesy či loukami. Takovéto město mělo svou zakládací nebo lokační listinu a tzv. lokátora, což byla panovníkem, nebo vrchností pověřená osoba, která měla za úkol najít vhodnou lokalitu pro nové město. Tam měl vytyčit jeho hranice, město rozparcelovat a následně zde přivést obyvatele. Z lokátora se poté obvykle stal rychtář nebo fojt, což byly funkce podobné dnešnímu starostovi.

Brušperk

moravský klín - mapa

Brušperk Lokalita, ve které leží naše město, se nachází ve strategické oblasti mezi dvěma hraničními řekami Odrou a Ostravicí, které tvoří jakýsi moravský klín, vražený do území Slezska (obrázek vpravo). Ještě kolem roku 1200 zde byly pouze husté lesy a jen velmi řídké osídlení. Až v první čtvrtině 13.století se na brušpersku objevil německý hrabě Arnold z Hückeswagen, který zde začal s první kolonizací a byl také dříve spojován se založením hradu Hukvaldy. Arnoldův syn Frank roku 1256 prodává všechen svůj majetek Brunovi ze Schauenburku, který mezitím získává celou oblast moravského klínu, kterou začne ve velkém osídlovat.

Na brušpersku se objevují nová sídla: Brunneswerde (Stará Ves), Fryčovice, Paskov a Staříč. Pro tyto vesnice bylo potřeba vybudovat nějaké centrum s výsadním postavením, kterým se měl stát právě náš Brušperk. Bruno proto mezi roky 1267–1270 pověřil postavením tohoto města dva rychtáře Bertholda ze Staříče a Jindřicha z Fryčovic, kteří vybrali neobydlený, zalesněný svah nad řekou Ondřejnicí, umístěný zhruba uprostřed mezi výše zmíněnými vesnicemi. Před postavením prvních domů byli budoucí obyvatelé pravděpodobně ubytování ve Staříči a Fryčovicích, odkud se vydali na území budoucího města postavit svá první provizorní obydlí. Až poté spolu s rychtou (fungovala jako radnice) a kostelem začaly na půdorysu dnešního náměstí růst dřevěné měšťanské domy s kamenným základem (kolem města pak i ochranná palisáda). Nové město bylo také pro prvních 12 let osvobozeno od daňových povinností.

O zahájení stavby města dodnes vypovídá lokační listina z 6. ledna 1269, od jejíž datace se odvozují jednotlivé roky existence Brušperka (včetně letošního výročí 750 let). Podle současných znalostí však již víme, že se nejedná o původní zakládací listinu, ale o její středověké falzum, vzniklé patrně 20 až 30 let po založení města na popud rychtáře Obrázek 5 – příklad malého středověkého města z přelomu 14. a 15. století 8 Bertholda, mající snad za úkol věrně nahradit původní zničenou, nebo ztracenou listinu. Reálné roky založení Brušperka se tak na základě dalších informací kladou do výše zmíněného období let 1267-1270.